Na našich klinikách se snažíme být neustále lepší a lepší. K tomu bezesporu patří zjišťovat, jak se u nás klienti cítí, jak jsou spokojeni s průběhem a výsledkem léčby. Zde to ale zdaleka nekončí. Neméně důležité je pro nás totiž pozadí celé léčby a tedy i otázka toho, proč se rozhodli léčbu podstoupit a jak jim pomohla. To jak se cítili před léčbou a jak se cítí během ní a především na konci cesty za svým vysněným úsměvem. To, zda jim naše rovnátka dokázala pomoci k lepšímu pocitu ze sebe sama a celkové lásce k sobě samotným.
Každý den se u nás na klinice setkáváme s příběhy našich klientů:
“Konečně už nebudu mít zuby jako veverka”,
“Hurá, už se nebudu smát jako kůň”,
“Už se nemůžu dočkat, až se zbavím svého upířího úsměvu”.
Tyto věty slýcháváme snad častěji, než je zdrávo.
Je pro nás mnohdy až překvapivé, jak velké procento našich pacientů se nám svěřuje s tím, že se svými zuby a úsměvem jsou nespokojeni natolik, že se až stydí smát.
Mohlo by se zdát, že tyto pocity nespokojenosti se sebou samým pramení z let na základní škole, kdy museli trpět přihlouplé vtípky a posměšky svých spolužáků. K nám se však stále častěji dostávalo, že tím největším kritikem zpravidla nebývá naše okolí, ale my sami. A nepomáhá tomu ani dnešní doba plná instagramu, filtrů a “dokonalého života” prezentovaného skrze sociální sítě, která na všechny z nás klade až přehnané nároky.
Toto téma nám přišlo tak silné, že jsme se ho nemohli pustit, museli jej otevřít a věnovat se mu do hloubky.
Začali jsme všem našim zaměstnancům a také stávajícím, novým i potenciálním klientům více naslouchat a udělali si u nás na klinikách i napříč našimi sociálními sítěmi menší průzkum toho jak vnímáme sami sebe před a po léčbě, a taky jakými nehezkými nálepkami a přezdívkami jsme se dokázali sami ocejchovat.
Například, že až 32 % z dotázaných neukazují při úsměvu zuby a vyloženě se stydí smát, což se nám zdá jako opravdu vysoké číslo.
Jako ještě zajímavější a smutnější se ukázalo, že 24% lidí se setkalo s posměšky okolí kvůli svým zubům a dále celých 22% z dotázaných sami sebe častují kvůli zubům nějakou hanlivou přezdívkou. Tou úplně nejčastější je třeba upír, za ním následuje veverka, pizizubka, králík či kobyla.
A drtivá většina 96 % dotázaných léčbu podstoupilo kvůli lepšímu pocitu ze sebe sama.
V našem průzkumu jsme položili otevřenou otázku na to, jak (by) se úprava chrupu projevila na sebevědomí a to jak vnímají sebe sama. Více než často se objevovala odpověď spojená se zvýšením sebevědomí.
Drtivá většina respondentů se nechala slyšet, že by se konečně mohla přestat stydět smát a na fotkách zakrývat svůj úsměv. Byli by proto mnohem více uvolněnější a šťastnější. Některé odpovědi směřovaly i k profesnímu životu. Respondenti často uváděli, že se kvůli svým zubům vůbec neusmívali, úsměv zakrývali a to mělo negativní následky v práci. Přestože jejich pracovní výkony byly hodnoceny více než kladně, při osobním hodnocení si často vyslechli výtky směrem k tomu, jak působí na okolí - uzavřeně, nepřátelsky, nepříjemně. Odpovědi byly různé, jeden faktor měly však ve většině případů společný - nepříjemné vzpomínky na situace napříč soukromým i profesním životem. Naši respondenti nemohli být sami sebou, neustále se museli mít na pozoru a život si tak neužívali na maximum. Vždy je něco brzdilo - jejich úsměv.
Protože je to téma velmi komplexní a citlivé, obrátili jsme se na psychology z digiterapie.cz a zjišťovali, jaký vliv může mít úsměv na náš život:
“Úsměv je jedním z nejrychlejších a nejjednodušších způsobů, jak si vytvořit sociální spojení s jiným člověkem. Usměvavou tvář totiž většina lidí hodnotí až o 34 procent pozitivněji než tu, na které úsměv chybí. Kromě toho úsměv zlepšuje náladu nejen usmívajícího se, ale i těch, kdo se na jeho rozesmátý obličej podívají. A navíc je velmi nakažlivý – můžou za to takzvané zrcadlové neurony, které nás nutí tvářit se stejně, jako se tváří člověk proti nám.”
Všichni se jistě shodneme, jak důležitou roli v našich životech úsměv a smích vlastně hraje. Budovat v lidech sebedůvěru ve všech směrech je klíčové již v útlém věku. Hlouběji jsme se tedy na toto téma podívali i okem zkušené dětské psycholožky a zjišťovali, jak můžeme dětem pomoci mít rád sám sebe a smát se bez jakýchkoliv omezení:
“Od raného věku dítěte je třeba posilovat jeho sebedůvěru. Základním principem výchovy v tomto období je vést dítě ke zvládání každodenních situací - prvních krůčků, hygieny, úklidu hraček, či vyjadřování svých potřeb. K tomu nezbytně patří konstruktivní ocenění i sebemenšího pokroku. Tím dává dospělý dítěti základ k budování správného sebehodnocení. Dítě má radost ze všeho, čemu se naučilo a osvojí si schopnost věřit si.
Ve výchově musí převažovat pochvala a odměna (ideálně ne vždy hmotná) nad kritikou či trestem. Je to další způsob, jak pomůžeme dítěti posílit víru v sebe sama. Osvědčuje se např. i to, že vytvoříme situaci, o níž jsme přesvědčeni, že ji dítě zvládne a my tím získáme možnost jej konstruktivně pochválit. Je to velice důležité, protože mít rád sám sebe je první krok k tomu, mít rád ostatní“
Rozhodli jsme se s tímto tématem jít ještě dále a jeho prvky použít také do naší nové kampaně, abychom poukázali na to, že není třeba být sobě kritikem a že zdravé sebevědomí nevychází jen z toho, jak se člověk vidí v zrcadle, ale jak o sobě přemýšlí a sám sebe přijímá. Ale protože jsme každý jiný, ani naše cesty k sebevědomí nemohou být stejné. Někdo najde dost sil sám v sobě, jiný má oporu v partnerovi, někomu pomůže rok v cizině a dalšímu třeba změna povolání. A někomu zase může pomoci úsměv, který nemusí skrývat.
